Sahara – největší poušť světa

Sahara – největší poušť světa

Když se řekne Sahara, mnoha lidem trochu vyschne v ústech. Každý si hned představí vyprahlou nekonečnou a značně nehostinnou krajinu, kterou netvoří nic jiného než písek. Mají samozřejmě pravdu, ale Sahara má i svou druhou tvář – na mnoha místech je možné v ní objevit život. Ač je to neuvěřitelné, je domovem několika rostlinných i živočišných druhů.

Sahara rozkládající se na Africkém kontinentu a zaujímající plochu necelých 9 milionů km² je největší pouští světa. Oproti druhé největší poušti Gobi, která má rozlohu 900 tisíc km², má tak opravdu náskok. Sahara je v podstatě tvořena souvislým pásmem pouští, které na sebe vzájemně navazují a vytvářejí tak jeden ohromující celek. Sahara se táhne od Středozemního moře směrem na jih a přes celou Afriku od západu k východu, tedy od Atlantského oceánu až k Rudému moři.

Saharu je možné rozdělit do několika podoblastí – Západní a Střední Sahara, Východní Sahara, která patří k nejsušším oblastem světa, Arabská, Libyjská a Núbijská poušť, Údolí a delta Nilu a Středomořské pobřeží. Poušť zasahuje na území deseti států (Egypt, Libye, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Niger, Mauretánie, Mali, Čad a Súdán). Sahara má jako celek charakter plošiny, ale na mnoha místech se zvedají mohutná pohoří. Na severu je například poušť ohraničena pohořím Atlas, v centrální Sahaře se nachází několik pohoří sopečného původu s vrcholy přesahujícími 3 tisíce metrů (Tassili, Tibesti, Ahaggar). Vůbec nejvyšším vrcholem Sahary je dnes již neaktivní vulkán Emi Koussi dosahující nadmořské výšky 3415 metrů. 

Co se týče povrchu, je Sahara velmi rozmanitá. Z velké části jde o poušť kamenitou (hamada), štěrkovou (serír) nebo hliněnou (sebh). Menší části, asi ¼ z povrchu Sahary, pak zaujímá písek. Přesto jsou právě písečné pouště (ergy) s mohutnými písečnými dunami, tím nejznámějším typem pouště. Největšími písky na Sahaře jsou alžírské Grand Erg Occidentale a Grand Erg Orientale. Z hamad jsou největší Hamada du Dráa (Maroko) a Hamada du Guir (Alžírsko). Nejrozlehlejší štěrkovité pouště pak najdete v Libyi – nazývají se Sarír Kalanshiyu a Sarír Tibasti.

Na Sahaře téměř vůbec neprší, což má za následek absolutní nedostatek povrchové vody – neteče tudy žádná řeka. I když je oblast protkána hustou sítí vádí, což jsou koryta občasných vodních toků, zůstávají po většinu doby suchá. Tyto pozůstatky řek hluboko v zemi ukrývají vodní rezervoáry, kterých je však možné dosáhnout pouze pomocí tzv. artézských studní. Když se studna narazí, voda z vrtu začne sama vyvěrat vlivem hydrostatického přetlaku. Kolem artézských studní vznikají oázy, kam je soustředěn veškerý hospodářský život. V oázách se pěstují datlové palmy, ale i zelenina a obilniny.

Klimatické podmínky na Sahaře jsou poměrně drsné. Dochází zde k velkým teplotním výkyvům mezi dnem a nocí, více než 30 stupňové rozdíly jsou naprosto běžné. Přes den totiž dochází k intenzivnímu slunečnímu záření, které silně prohřívá jak vzduch, tak i povrch. V noci je pak toto teplo vyzařováno do kosmického prostoru, čímž dochází k silnému podchlazení povrchu. Teploty v noci často klesají pod bod mrazu. Teplota půdy může přes den dosahovat až +70 °C a vzduch může být vyhřátý na +50 °C. Vůbec nejvyšší teplota byla na Sahaře, konkrétně v Libyi, naměřena v září roku 1922, bylo to + 57,8 stupňů Celsia. Naopak nejnižší teplotu, -24°C naměřili v Maroku. 

Podnebí Sahary je typicky pouštní, tedy suché s minimem srážek. Za rok spadne od 50 do 100 mm srážek, na mnoha místech však nespadne po několik let ani kapka. Spíše než dešťové jsou pro tuto oblast typické písečné bouře, při nichž se přemisťuje obrovské množství písku a prachu. Bouře mají někdy takovou sílu, že jsou schopny donést písek ze Sahary až do Evropy a stává se také, že je spad zaznamenáván i v Jižní či Střední Americe. 

Přestože se zdá, že na Sahaře nemůže existovat život, opak je pravdou. Na mnoha místech se daří zeleni, zejména kolem již zmiňovaných artézských studní.  V zimním období mohou v některých částech pouště vznikat i přírodní oázy. Například v marockém Dayet Srji se krajina pravidelně proměňuje v jezero, které obývají plameňáci a četné další brodivé druhy ptáků. Obecně je však vegetace Sahary dosti chudá, místy se vyskytují pouze houževnaté trávy a trnité keře. V oázách je pak možné se setkat s palmami a rdesny. 

Také živočišné druhy, pro něž je Sahara domovem, se musely přizpůsobit zdejšími suchému podnebí, velkým teplotním rozdílům i nedostatku potravy. Snad nejlépe se tomu dokázal přizpůsobit jednohrbý velbloud známý jako dromedár. Toto zvíře si pro jeho výdrž a rychlost oblíbili nomádi, kteří jej využívají jako dopravní prostředek. Žijí zde však také další druhy savců, k těm největším patří osli a bílé antilopy addax s dlouhými kroucenými rohy, které jsou ohroženým druhem. Skvěle se dokázaly přizpůsobit podmínkám v poušti, vydrží bez vody až několik měsíců.

Z šelem je možné na Sahaře spatřit hyeny, šakaly, v jižní části Sahary se vyskytuje africký pes ušatý a poměrně rozšířený je i fenek. Poušť obývají také saharští gepardi, ale ve volné přírodě jich žije asi jen 250 kusů, proto zahlédnout je je malý zázrak. Na Sahaře se daří rovněž drobným hlodavcům, jako je tarbík a velmi početně zastoupeni jsou i plazi. Setkat se můžeme s ještěrkami, scinky, varany nilskými a gekony. V písku žijí také některé druhy hadů, jako jsou například písečné zmije. Poměrně nebezpečným obyvatelem je také štír dorůstající délky až 10 cm. Nechybí ani četné ptačí druhy – supi, pštrosi, plameňáci, na jezerech pak i divoké kachny a husy. Nejpočetnějším živočišným řádem je pak jako téměř všude jinde na světě hmyz.

Saharu však po staletí obývají také lidé, kteří spadají hned do několika etnických skupin. V horských oblastech žijí Berbeři, kteří jsou původními obyvateli severní Afriky. Zvláštním typem Berberů jsou pak Tuaregové obývající rozsáhlá území Sahary a Sahelu. Mnozí z nich dodnes žijí v pouštních oázách v plátěných přístřešcích a živí se kočovným pastevectvím. K příslušníkům arabských nomádských kmenů pak patří Beduíni. V severní Africe jsou rozšířeni také Arabové a v menší míře se zde vyskytují i některé černošské kmeny. K nejhustěji osídleným částem Sahary patří pobřeží Středozemního moře a oblast dolního toku Nilu. 

- jap - 

Další zajímavé články: 
Alžírsko – zajímavá historie, památky a přírodní unikáty 
Velká sfinga v Gíze  
Návštěva beduínů v oáze Feiran   
Zarzis - nejjižnější letovisko v Tunisku  
Horská oáza Tamerza 

Článek byl zobrazen 57 771 krát.